VÝŠIVKOVÁ TISKÁTKA

K raritním sbírkovým předmětům šlapanického muzea se řadí fond výšivkových tiskátek, který čítá přes více než čtyři tisíce kusů.
Předtiskování výšivkových vzorů pomocí tiskátek (razidel) se stalo obvyklejším až koncem 19. století. Dříve se musely výšivky předkreslovat ručně. Vyšívání oděvů a později také interiérových textilií se díky tomu značně usnadnilo a urychlilo, došlo tím však také ke sjednocování vzorů, které byly původně více individuální a záležely na citu a invenci každé dívky a ženy.
Bílé šlapanické vyšívání prošlo několika fázemi vývoje, ale ve zkratce lze říci, že se vyznačuje dírkovou výšivkou provedenou v bílé barvě. Motivy se skládají z rozličných vzorů, jako jsou květy, věnečky, vlnovky a monogramy. Jako jejich předlohy sloužila výšivková tiskátka, která se vyráběla v Brně (ve Šrutkově závodě na Ponávce nebo Antošově závodě v Černovicích). Právě díky tomu, že je nevyráběly samy venkovské ženy, ale městští výrobci, je na nich patrný městský naturalismus. Oproti jiným místům na Moravě v tomto předběhly Šlapanice dobu nejméně o jednu generaci. Tiskátka se zde ujala pravděpodobně i díky tomu, že toto městečko mělo k Brnu vždy blíže než jeho okolí. Ne nadarmo se místním říkalo „půlpáni“.
Tiskátko se skládá z dřevěné podložky, do které je vsazený vzor z mosazných plíšků. Vzory se mezi sebou člení např. na samostatné; navazující, které vytváří pásy; písmena a různé jiné (tečky, kolečka, čtverečky). Pro tisk se dříve používalo modřidlo, což byl prášek, který se po přetisku musel zafixovat lihem. Vyšívat se začalo tak, že se nejdříve prostřihl vzorek a vzniklá dírka se následně obšila bílou moulinkou.
Ženám, které vzory předtiskovaly, se říkalo „drukařky“. Poslední tiskařkou ve Šlapanicích byla Cyrila Paulasová. K dalším tiskařským rodinám patřili například Bičovi a Březinovi. Značná část tiskátkového fondu pochází z majetku rodiny Zelinkovi. Skříň i s tiskátky byla majetkem paní Anny Laichmanové – Šnáblové, která vedla dílnu při obchodě s látkami v Praci. Původ dalšího souboru sahá ke gymnaziálnímu profesoru Františku Kundratovi, který učil v Ivančicích.
Mgr. Simona Faberová


 

created by: Trinet a.s., design Václav Houf